Jméno: Maxim Gorkij
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář je považován za jednoho ze zakladatelů socialistického realismu. Měl velmi obtížné dětství, potuloval se po Rusku a asi patnáct let střídal různá zaměstnání, než se stal úspěšným spisovatelem. Zkušenosti, které během těchto toulek zažil, ovlivnily jeho psaní.
Život
Maxim Gorkij se narodil jako Alexej Maximovič Peškov 28. března 1868 v obci Nižnij Novgorod a zemřel 18. června 1936. V jedenácti letech se stal sirotkem, a tak se jeho výchovy ujala babička. V roce 1880 ale utekl z domova (tedy již ve svých dvanácti letech). V prosinci 1887 se pokusil o sebevraždu. Po tomto neúspěšném pokusu cestoval pěšky po Ruské říši po dobu pěti let a často měnil zaměstnání. Mezi jeho práce patřila mimo jiné práce asistenta v obuvnické dílně, poslíček malíře ikon a umývač nádobí na parníku Volga, kde ho kde ho kuchař seznámil se čtením, které se stalo největší vášní v jeho životě.
V 90. letech začal psát. Přijal pseudonym Maxim Gorkij (pseudonym Gorkij si vybral, protože to znamená „hořké“). Jeho první povídka Makar Čudra vyšla v různých časopisech v roce 1892 a čtenáři si ji velmi oblíbili. V ní i ve svých dalších spisech využívá autor všech svých zkušeností, které získal díky životě v chudobě. S pochopením psal o jednoduchých lidech, vyvržencích, cikánech a snílcích v souvislosti se společenským úpadkem v Ruské říši. Jeho perspektiva mu získala velké uznání po celé zemi a brzy byl považován za jednoho z předních spisovatelů. Od roku 1899 mu začaly vycházet také první romány (úplně prvním byl Foma Gordějev).
Maxim Gorkij se spřátelil s Antonem Čechovem a Lvem Tolstojem a později napsal jejich paměti.
Gorkij byl oddaný marxista a věnoval velkou část svých příjmů z psaní. Následoval bolševické křídlo po rozdělení strany v roce 1903, ačkoli nikdy nebyl oficiálním členem strany. Za své činy během ruské revoluce v roce 1905 byl uvězněn. V letech 1906-13 žil v Evropě a Americe (zde také vzniká jeden z jeho nejslavnějších románů Matka). V roce 1913 se vrátil do Ruska. Když se Vladimír Lenin ujal kontroly nad zemí v roce 1917, Gorkij namítal proti nedemokratické taktice, která byla použita při tomto převzetí. V roce 1918 byl umlčen. Za svou kritiku bolševiků byl roce 1921 nucen opustit Rusko.
Cestoval po Evropě, až se usadil v italském městečku Sorrento, ve kterém žil od roku 1924. V roce 1928 se vrátil do Ruska. Josef Stalin, který po Leninově smrti převzal kontrolu nad Sovětským svazem, rozhodl, že je lepší mít tohoto autora v zemi, aby mohl sledovat jeho činnosti.
18. června 1936 Gorkij zemřel ve své vile v Gorki Leninskiye, mimo Moskvu. Bylo mu 68 let. Ačkoli se necítil dobře a podstupoval lékařská vyšetření, šířily se zvěsti, že jeho smrt zařídil Stalin.
Dílo
Makar Čudra
První povídka autora vyšla v roce 1892 časopisecky. Byla velmi oblíbená a zobrazuje novoromantickou legendu.
Čelkaš
Další povídka vydaná v roce 1895 pojednává o zloději a sedlákovi.
Foma Gordějev
První román tohoto autora vyšel v roce 1899. Foma je synem bohatého kupce, ale nechce pracovat v podniku svého otce, aby jen hromadil peníze a zemřel. Smysl jeho života je v něčem jiném. Pro tyto názory je považován za blázna. Jeho jmění tak získá kmotr Majakin.
Matka
Jedná se o román z roku 1906, jehož hlavní hrdinkou je ruská žena, křesťanka. Její syn Pavel byl uvězněn, protože se připojil k revolucionářům pod iluzí, že revoluce následuje Kristova poselství.
Život zbytečného člověka
Hlavní hrdina románu z roku 1908 je Jevsej Klimkov. Tento hrdina je členem tajných agentů carské ochranky, jejichž jediným zájmem je opíjet se a spát s lehkými ženami.
Městečko Okurov
Román vyšel roku 1910 a odehrává se na pozadí ruské revoluce v roce 1905. Okurov je špinavé maloměstu, kde se všichni hrdinové starají o svůj vlastní svět a snaží se uniknout ze svého vězení.
Život Matveje Kožemjakina
Kniha z roku 1911 poukazuje na to, že činy lidí mají být podle Boha dobré. Nicméně závěrem knihy je, že lidé žijí stejně a jejich činy nejsou ani lepší, ani horší.
Podnik Artamonových
Jedná se o generační román, který vyšel v roce 1925. Děj se ale odehrává na začátku roku 1863 a končí v roce 1917. Artamonovi mají továrnu, kterou založil Ilja. Po něm ji převezmou jeho synové, avšak továrna je zkolektizována v rámci bolševické revoluce.
